Akka Magic World

P:” Kurva s tou máti je taky domluva. Prostě jí něco říkat je jako mluvit do záchodové mísy”

Na Facebooku to žije, icq se pomalu stává archaickou záležitostí a tak se člověk, v zájmu dobré orientace ve věcech nově vzniklých, ve volné chvilce seznamuje s tímto fenoménem.

FB je i častým tématem během normální konverzace a často dojde na otázku: “Ty ho/ju máš v přátelích?” A právě přátele na FB bych dneska rozebrala.

U nás v dědině bydlí jedna borka, růžové a téměř bílovlasé strašidýlko. Když mě vidí, tak nikdy nepozdraví, obě děláme, že se neznáme. A takto to funguje u ní a většiny lidí z dědiny. Ale už 2x mi od ní přišla na FB žádost o přátelství… Pochopitelně jsem dala 2x “Ignorovat”.

A tak je to u hodně lidí. Pro ten pocit, že mají hodně přátel, si hned přidávají každého, koho třeba jen zahlédli někde v autobuse. Těm já říkám sběratelé přátel.

Normální člověk má tak do 150-ti přátel. Nějaký sociální nadšenec může mít třeba i něco přes 200, ale zbytek lidí, co má víc přátel, je podle mě právě sběratelem A připadne mi to hrozně zoufalé.
To jsem se tak dívala na jeden díl The Big Bang Theory a tam jednomu týpkovi vyčítali asociální chování a že nemá přátele a on na to, že má spoustu přátel… na Myspace.com

Mamka se švicou a Tiškem (můj synovec) si vyrazili na výlet do Prahy. Především na výstavu Cartiera, což mě moc nezajímá, ale švica je hrozně na ty šperky a hlavně značky, obdivuje je, i když si z nich toho moc nekoupí Já říkám: Co není pro mě, to mě nezajímá
Teď se dívám na cenu vstupenky jen tak pro zajímavost. Přes víkend člověk, který není ani student ani senior a má více jak 15 let, dá 375 Kč. Tak na to bych nešla ani omylem

Každopádně, zanechali mi tu domácnost, o kterou se někdo (tím pádem já) musí starat. 3 kačeny, 4 slípky, milion králíků, 4 kočky, pes, andulka.
To jsem teda jaksi zvládla, i když jsem měla trochu problem večer přinutit slípky, aby šly do kurníku Ale pak se soused namanul pod ruku, tak je tam naházel (doslova).

A večer jsem si kuchtila. Vytahla jsem svoji novou těstovinovou kuchařku, co jsem dostala od maminky k narozeninám. V těch kuchařkách jsou většinou náročné recepty na ingredience, ale já si poradím dycky
Našla jsem si tam nějakou omáčku s bylinkami. Udělala jsem si světlou jíšku, ta se měla povařit, to jsem zvládla. Pak přidat “svazek bylinek”, bohužel to tam nespecifikovali, tak jsem si tam dala oregáno a pak se přidala zakysaná smetana, sůl a pepř. Ještě jsem si trochu modifikovala ten recept nastrouhaným sýrem a pár kolečky čerstvé okurky. Musím říct, že to bylo dobré. Já pořád říkám, že vařit umí každý, kdo umí číst…

Dneska se v KM konal takový malinký minisrazík pár lidí z naší staré třídy z AG. Původně jsem počítala s účastí 5ti lidí, ale Aška s Markétou nás chtěli překvapit a to se jim taky podařilo a tak nám nenapsali, že se stavijou.

Prvně jsem měla sraz s Haničkou, zašly jsme si na Scénu na oběd, tam jsme se přežraly, teda především Haňula alias Savčalinda a pak jsme se šly projít po obědě. Nafotily jsme pár fotek v podzámce a pak jsme šly do města. Po nějaké době chůze v centru spatřilo Haniččino oko něco nevídaného: Markétu s Ašou, jak se snaží schovat u výlohy jednoho obchodu. Pochopitelně jim to neprošlo a tak jsme se od nich po prvotním objímátí dozvěděli, že už nás asi deset minut sledují

Na druhou hodinu jsme přišli do Palačinkárny, kde už na nás čekala Lenka s Janou no a pak se dovalil kolem třetí i Kuba. Tak nakonec nás nebylo úplně nejmíň.

Nejvíce mě za celé odpoledne pobuřovala nechuť všech se fotit. Moc pěkných záběrů jsem nepořídila. Ašena s Haňou si všady zakrývaly obličej!!!

Já jsem kolem páté zjisitla radostnou zprávu, a to že mi večer jede bus dom takže jsem si mohla objednat pití a sedět dál.
Jelikož se opravuje Roštín, tak se jezdí objížďkou přes Litenčice, ale tentokrát to byla teda poznávací jízda po půlce okresu. Normálně trvá cesta z KM do Střílek asi 45 minut. Dneska jsem jela hodinu a půl. Projeli jsme asi tak  dva tucty vesnic, některé dokonce 2x…. no odjela jsem ráno z domu v 9 a v 9 večer jsem se vrátila. Pekelná cesta tím busem… ale konec konců, jsem za dnešek ráda

Dneska jsem byla reklamovat můj ntb. První jsem eště ráno volala na tu jejich infolinku se informovat, jestli to můžu dovézt do Brna, když jsem to kupovala v Praze a navíc to kupoval bratranec a ne já.

Tak bylo mi řečeno, že to můžu vzít na jakoukoliv pobočku Alzy. Tak jsme se doma sbalili, že si uděláme výlet do Brna a jelo se.

V Alze v Brně mi řekli na reklamačním, že mi to vzít nemůžou, protože to bylo koupeno přes IČO. Vole co já vím co je to IČO. Prý si musím něco vyplnit na netu a pak si vytisknou nějaký papír a… dál už jsem ani neposlouchala, protože jsem byla v šoku.

Akorát nemám funkční počítač, tak na čem bych to online asi vyplnila, že. A nemám ani tiskárnu, jakoukoliv. Tak jsem mu to řekla (to o té tiskárně) a týpek prý, jaká je ta závada. Říkám, že se ta fena přehřívá (no dobře, slovo fena jsem úplně nepoužila) a najednou to šlo. Vzal mi ten ntb, podepsala jsem jakýsi papír o reklamaci a bylo to.

Celý den přemýšlím o tom, čím jsem ho přesvědčila a pořád si připadám jak Alča v Říši divů. Chlap mi řekne, že mi ten ntb nevezmou a půl minuty na to to jde…