Akka Magic World

Onehdy jsem přemýšlela o tom, že už se mi nedějí tak často takové ty “divné věci”. Jakože k nám dom už nevolají perverzní úchyláci a na ulici mě nezastavují chlapi, co si myslí, že jsem štětka apd. Ale teď to vypadá, že se věci vrací do starých kolejí:

Včera večer jsem byla na pokoji sama, Romishka byla v práci. Šla jsem do koupelny si vyčistit zuby (koupelna je na chodbě hned naproti našim dveřím) a nechala jsem si otevřené dveře do té koupelky, abych viděla na dveře od pokoje. Tak jsem si v klídku čistila zuby a najednou jsem slyšela, jak sousedům zavrzaly dveře… pak byly slyšet kroky, otvírání ledničky, zabouchnutí leničky, ale žádné kroky zpět do pokoje. Toto všechno jsem vnímala jen tak v pozadí. Po chvíli jsem se mrkla do zrcadla (máme tam takové to, co je postavené eště do jiného úhlu) a to zrcadlilo kousíček prostoru kolem té ledničky (která je taky na chodbě) a co nevidím: Soused odnaproti mě sleduje, jak si čistím zuby. Jsem se dosti zarazila a on hned po té, co byl spatřen, jak mě šmíruje, zdrhl.

Takže se ptám: Bydlí u nás na baráku v Brně vůbec někdo normální???

Heslo jedné místní barbie… Je fakt, že něco na tom bude, když se na to člověk podívá z jiného úhlu: “Když člověk moc přemýšlí nad sebou”. Já sama můžu uznat, že jsem šťastná, když se dívám na seriál nebo film a pohybuji se v jiné realitě, než je ta moje. Byť jsou moje existenční podmínky lepší, než mají děcka v Africe, pro pěkné děvče z oblasti střední Evropy bych si to představovala ještě asi trochu jinak.

Přemýšlím, přemýšlím, ale nikdy nic kloudného nevymyslím. Furt si vtloukám do hlavy, že to nemá cenu Chce to více času a pracovní terapii. Eště že máme za dveřmi zkouškové, jo a taky budu celý víkend v práci a za 2 týdny dojede Svámidži, tak budou velké semináře, to se z práce nehnu

Doma je to OK, ale v tom Brně je to peklo. Kdyby se tak dalo prostupovat zdí To by se situace konečně vyřešila, bod 0 je nejméně vhodná pozice

Už to fakt nemůžu vydržet a potřebuju se z toho vypsat!Je to hrozná kravina řešit toaleťák, ale prostě to leze do peněz. Co se vlastně stalo? Na privátě jsou 4 pokoje a 2 koupelny (s wc dohromady). Takže logicky 2 pokoje na 1 wc. Náš pokoj má společnou toaletu se 3ma klukama od naproti. Od předminulého týdne je ale 100% jisté, že k nám na wc chodí ještě 2 kluci od vedle. Prostě degeni když jdou na nákup nedokážou přihodit toaleťák do košíku.

Už mě to fakt nasralo, protože já tu nebudu půlce patra sponzorovat utírání prdele! Dneska ráno jsem nachytala toho souseda, jak se k nám hrne do koupelky. Jako je fakt, že jejich byla obsazena, ale tak si prostě má vstat tak, aby měl dostatečnou časovou rezervu. A když toho není schopný, tak hold bude čelit následkům. Dneska ráno jsem byla ještě velmi milá, příště dostane loktem do břucha, pak bude mět jiné starosti  :D

Každopádně my jsme tuto situaci začaly s mojí spolubydlící řešti jinak, prostě si ten toaleťák s sebou nosíme. Ale štve mě to, kde jsme jako, abych si s sebou nosila toaleťák??? Privát…

Znáte takové ty lásky ze základky. Mně (a v podstatě i zbytku třídy) se líbil Jirka. Šikovný menší kluk. Některým ta “zamilovanost” vydržela až na střední, mě tedy ale ne.
Takže to byl Jirka číslo 1.

Jirka číslo 2 mě trápí teďka. I když jsem si řekla, že už se mi nelíbí (musím si tu myšlenku vnutit), pořád to není zcela za mnou
Jakože byla jsem kvůli němu naštvaná, on je totiž hrozně uzavřený a šecko ignoruje. Mě ignoruje. Mě to prostě rozčílilo, ale pak sem si řekla, že jednou bude mít rád někoho natolik, že vyleze z té ulity. No hold to nejsem já. Ale vo tom je život, viďte.

Před chvilkou jsem narazila na jeden blog nějaké holky a zaujalo mě její psaní, tak jsem si pročítala nějaké články, a hádejte jak se jmenuje kluk, se kterým měla jediný vážný vztah??? Jirka… Jirkové všude kolem mě.