Akka Magic World

Dneska se v KM konal takový malinký minisrazík pár lidí z naší staré třídy z AG. Původně jsem počítala s účastí 5ti lidí, ale Aška s Markétou nás chtěli překvapit a to se jim taky podařilo a tak nám nenapsali, že se stavijou.

Prvně jsem měla sraz s Haničkou, zašly jsme si na Scénu na oběd, tam jsme se přežraly, teda především Haňula alias Savčalinda a pak jsme se šly projít po obědě. Nafotily jsme pár fotek v podzámce a pak jsme šly do města. Po nějaké době chůze v centru spatřilo Haniččino oko něco nevídaného: Markétu s Ašou, jak se snaží schovat u výlohy jednoho obchodu. Pochopitelně jim to neprošlo a tak jsme se od nich po prvotním objímátí dozvěděli, že už nás asi deset minut sledují

Na druhou hodinu jsme přišli do Palačinkárny, kde už na nás čekala Lenka s Janou no a pak se dovalil kolem třetí i Kuba. Tak nakonec nás nebylo úplně nejmíň.

Nejvíce mě za celé odpoledne pobuřovala nechuť všech se fotit. Moc pěkných záběrů jsem nepořídila. Ašena s Haňou si všady zakrývaly obličej!!!

Já jsem kolem páté zjisitla radostnou zprávu, a to že mi večer jede bus dom takže jsem si mohla objednat pití a sedět dál.
Jelikož se opravuje Roštín, tak se jezdí objížďkou přes Litenčice, ale tentokrát to byla teda poznávací jízda po půlce okresu. Normálně trvá cesta z KM do Střílek asi 45 minut. Dneska jsem jela hodinu a půl. Projeli jsme asi tak  dva tucty vesnic, některé dokonce 2x…. no odjela jsem ráno z domu v 9 a v 9 večer jsem se vrátila. Pekelná cesta tím busem… ale konec konců, jsem za dnešek ráda

Jelikož naše němčinářka otěhotněla, tak jsme na poslední ročník dostali nového učitele. Byl to takový mladý borec, docela v pohodě. Hovno jsme dělali, myslím například z gramatiky, udělal s nama pár cvičení a pak vymýšlel různé zábavné aktivity a tak.

Jednou jsme dělali pantomimu. Každý napsal na papírek něco v němčině, co by chtěl vidět pantomimicky ztvárněné. Naši Terezku nejvíce zajímalo, jak někdo předvede to, když mu dojde na wc papír. No a pak se papírky promíchaly a každý člověk si jeden vytáhl. No a hádejte co jsem měla já? No pochopitelně, že Terezčin úkol….

Chvilku jsem váhala, ale nakonec mě napadlo, co s tím Před třídu jsem se posadila na židlu, první jsem si jakože stáhla kalhoty. Chvilku jakože jsem poseděla a pak jsem začala šmátrat rukou po toaleťáku a pak jsem hodila jakože úplně zoufalý výraz, protože tam žádný papír jakože nebyl….
No celá třída v křeči Jsem sklidila ovace za svůj výkon, sama sobě jsem se taky zasmála Zazvonil zvonec a hodiny byl konec.

Někdy v lednu se vypsalo cca 15 projektů, které se pak odehrály někdy v červnu (přesné datum si nepamatuju). Já, Marfa a Marketa jsme si vybrali projekt s angličitnou.

Vyjeli jsme kdesi za Valašské Meziříči do nějakého chatkového areálu. Ale zas to nebyl nějaký shit typu Archa v Rajnochovicích. My jsme tam bydleli v takové megachatce, kde byly 3 velké, krásné.
Náš pokoj byl moc pěkný, obložený dřevem. Bylo tam teplo! Byl to 4-lůžkový pokoj. Pochopitelně jsem bydlela s Market a Marfou a do party jsme ještě vzaly jednu o rok mladší borku, která byla super. Menovala se Verča.

Při jedné souteži jsme si měli vymyslet každý nějaké skotské jméno (myslím že to tak mají Skoti), takové to Mc - a Verča dlouho nevěděla co dál, tak jsem jí poradila McVeka (VEroniKA). Z toho byl dobrý fórek. Jela tam totiž s nama i Ainslie (rodilá mluvčí z Austrálie) a ta absolutně nechápala, čemu se české učitelky smějí. Ty jí to vysvětlily, až se dosmály, ale pak už to ztratilo ten vtip.

Byla tam pohodka, dopoledne a odpoledne jsme mívaly hodiny na různá témata. Učitelky si rozdělili UK, USA a Australii a podle toho, u které učitelky jsme byly, tak jsme dělali něco z té dané země.
Jednou jsme v rámci UK dělali “Do’s and Dont’s” a hláška dne byla “Do not step in somebody’s garden”. Totiž pokaždé, když jsme se shromažďovali před chatkou učitelek, tak jsme si tam stoupli na trávník a trochu aj do toho “záhonku” nebo jak to nazvat, co před tou chatkou byl. A pokaždé nás učitelka napomínala: “Do not step in somebody’s garden!”

No a večer byl občas taky nějaký program. Matně si vzpomínám na jakýsi táborák.

Byly tam s nama aj nějaké holky z primy, což byla 8. třída. A teda ta jedna borka… to byla opravdu radost. Vysoké ramínko na šaty a estě vlezdoprdelka jako blázen. Strašná holka. To by se muselo zažít No a celkově ty mladší holky byly pěkné podšívky. Jak jsme se vrátili do školy, tak dělaly, že mě neznají… Fakt podivíni, no řekněte, kdo nechce mít známé ve vyšším ročníku???

Ale co, s mojema holkama jsme si tam užily! Třeba když jsme hrály tenis, nebo aj na pokoji, no jo byly jsme “jen” druhačky. Mám spoustu fotek, za jejichž zveřejnění bych byla asi zlinčována. Já jsem byla ten, kdo vše dokumentoval. Hlavní atrakce byla Market, která když se rozjede… No je s ní sranda pořád. Marfa taky občas přihodila nějakou glosu nebo něco. Já s Vekou jsme se vezly na vlně

Přidávám jedno video, které jsem tam pořídila. Trsalo se tam na něco a i když učitelky vyply hudbu, Market to nezastavilo, the show must go on, to je asi heslo jejího života

Další velká osobnost, o které jsem se rozhodla napsat, je Zdeňa (promiň Haňule, že jsem te přeskočila, ale taky na tebe dojde).

Zdeňa bylo velké tabu pro většinu spolužáků a troufám si říct, že i pro učitele Jeho největší a zdá se, že jedinou zálibou byla auta. Podle klíčků od auta byl schopný přesně definovat typ a značku auta. V angličtině skládal příkladové věty v zásadě z automobilové slovní zásoby a v hodinách si občas přeřazoval imaginární řadící pákou anebo otáčel taktéž imaginárním volantem a pochopitelně, že u toho vydával zvuky nastartovaného auta.

Jednou ve druháku v hodině chemie, kdy chyběl Zdeňův spolusedící, se Zdeňa zeptal, jestli by si mohl sednout vedle mě. Řekla jsem, že ano, tuto chybu jsem již nikdy neopakovala… Zdenda celou hodinu podivně mlel a pořád nadával na učitelku… bezdůvodně. Tak jsem se přesunula na nejzazší kraj lavice a rukou jsem si stínila, abych demonstrovala to, jak mi Zdeňovi výlevy vadí. Musím říct, že ani toto Zdeňka nezastavilo, poslouchala jsem to celou hodinu.

Další kapilola by se mohla jmenovat “Jana a Zdeňa”. V angličtině jsme měli pospojovavé lavice do takového “účka” a Zdeňa seděl hned vedle mojí sousedky Janky a vedle Zdeni seděl Karel, který našeptal Zdeňkovi dycky nějakou levárnu, aby provedl Janě a Zdeňa to ochotně udělal. Několikrát se stalo, že Jana vypěnila a do Zdeni začala bušit a Karel z toho měl náramnou srandu.

Bohužel Zdeňa nikdy nebyl zadobře s technikou, v hodinách IVT byl zcela ztracený a myslím, že ani nevlastní mobil. O internetu ani nemluvím. Takže momentálně nikdo neví, co Zdeňa studuje, jestli teda vůbec nebo jestli je pořád naživu

Náš Intr, to je kapitola sama pro sebe. Snad základní informace, které by mohly být pro “cizáky” překvapující:
Budíček už znáte, takže další bod je třeba povinná studijní doba, která byla každý den od 6ti do 8mi večer kromě středy, to bylo volno. První část SD byla dole vpřízemí v  učebnách, od 7mi do 8mi jsme se měli učit napokojích. V celém areálu školy nastalo hrobové ticho. Když někomu nevyhovovalo studium v učebnách, mohl si nechat napsat “omluvenku” od rodičů, že se třeba potřebuje učit nahlas (v učebnách byl pochopitelně klid). Takto to pak řešilo více a více lidí

V 10 večer byla večerka. Teda už o půl desáté hlásili přípravu na večerku, což znamenalo, že nám pozhasínali světla na kurtech a podobně, aby jsme museli jít už dovnitř (pokud nechtěl tedy někdo hrát třeba tenis potmě) a už nás hnali do sprch, prostě všeho byl konec a my jsme museli se jít chystat spinkat.
Jako prvák byl bezpochyb nejdrsnější, první 2 měsíce vychovatelky lámou děcka jak sviňa. Jednou mě po večerce ani nenechali vyčistit si zuby! A taky vychovatelky chodí v 10 hodin a dívají se, jestli už je v pokojích zhaslé. Žádné čtení, žádné učení. Spat!

Ale člověk si za chvílu na ten řád zvykne. A po pár měsících se to uvolní. Jako skutečně to mají prváci nebo prostě ti “maloši” nejhorší.Ve druháku už je to lepší a nejlíp se maí třeťáci se čtvrťákama, tam už skoro nikdo neprudí.

Ještě jsem zapomněla napsat o bodování úklidu. Každý den, než jsme odešli do školy, tak jsme si museli schovat peřiny pod postel a natahnout na postel deku, vynést koš a nejlépe mít i zametené. Kdo měl fakt extrémě málo bodů dlouhodobě, tak mu byly zkráceny vycházky, které už tak nebyly nic moc. A taky špatné studijní výsledky byly docela neýhodou. To jsem pocítila já, když mi jednou nedovolili jít večer do kina