Akka Magic World

Včera jsem si udělala dopolední výlet do Brna, jelikož jsem jela předat klíče od bytu a definitivně se vystěhovat.

Sbalená jsem byla už od minulého týdne, kdy probíhala kontrola pokojů. Tehdá mě brala i nostalgie. 2 roky v jednom pokoji… Ale včera jsem to již nijak neprožívala, možná taky kvůli tomu, že jsem nepotkala žádné lidi, kteří by se stali spouštěči té nostalgie Vetšina lidí to měla s realitkou vyřízené, jen já opozdilec…

Kostra ještě jednou prohlédla ten pokoj, měla k tomu nějaké námitky, řekla bych že hlavně ke koberci. Ale co byste chtěli, koberec po několikaletém intenzivním používání a navíc i docela intimním seznámení s botami, které se běžně používají jako venkovní obuv (to byla specialitka Romči )

Pomáhal mi brácha, který tam se mnou zajel svojim autem. V autě jsme měli zaplé rádio a dycky, když se vypne motor a s ním rádio tak to tam napíše na display: GOODBYE

Pro začátek bych měla představit paní Kostru (ano, je to nickname, nebudu prozrazovat celé jméno, eště by mě někdo mohl z něčeho obvinit). Kostra je přezdívka, kterou dostala paní z realitky, se kterou dycky jednáme ohledně bydlení v Brně.

Ve čtvrtek ráno totiž byla kontrola pokojů těch, kteří se vystěhovávají. V našem patře to byli skoro všichni, takže velké pozdvižení Ve středu odpoledne jsme s Romčou grunotvaly. Já jsem si vzala koupelku, Romča si uklízela svoji prasečí půlku pokoje. Já jsem si pomalu balila věci do krosny (v pátek se z Brna vystěhovávám). Trocha sentimentu, přece 2 roky jsou 2 roky…. Ale pořád lepší jak Libor Bouček, který tu strávil 5 let života v Brně. To už je, sakra, vzpomínek.

Kostra na to pak mrkla, měli jsme všechno v pořádku, jak jinak. Koupelka byla jak nová, nablýskaná. Ledničku vydrhla Romča. Retardéři odnaproti nehli ani prstem, sráči. Eště, že už je nikdy nepotkám. Cházka jedna!

Poslední velký zážitek z Tržní mě čeká teďka v pátek, kdy se budu stěhovat pryč, resp dom

Nemůžu nesrovnat tato dvě města. Po mojí víkendové navštěvě jsem plná dojmů a pochopitelně jsem přemýšlela… o všem možném.

Vliv na to měli 2 věci: Většina mojich spolužaček a dobrých kamarádek z AG studuje v Olomouci. Druhá věc, o které jsem přemýšlela je to, jak jsem už zvyklá na Brno.

Onehdy, když jsem tak uvažovala nad dalším oborem, nebo prostě tím, co bude po nvř, tak jsem se přistihla, jak automaticky neberu v potaz další univerzity, jen MU, která je v Brně. Nedokážu si představit, že bych musela cestovat 3 hodiny do Olomouce, když teď jsem za hodinu v Brně a bez přesedání. Prostě jsem asi zpohodlněla.

Olomouc je po zkušenosti z Brna taková větší dědina. Navíc, Olomouc je sice studentské město, ale podle mě studentské město by mělo nabídnout vyžití pro studenty, což pro mě znamená vysedávání v kavárnách apd. A Brno je rozhodně město kaváren. Kdežto v Olmiku jsem jich přespříliš neviděla.

Jako důkaz toho, že je Olomouc dědina mi třeba připadlo zalidnění během víkendu. V Brně mě ty masy lidí až serou, ale vylidnění Olomouce mi připadlo hodně podivné, až nepřirozené.

Byť všady propaguju, jak je Brno nechutné a jak ho nesnáším, ale ve finále jsem si tak zvykla, že bych si opravdu na jiné město zvykat nechtěla (vyjma Prahy. To je zas jiná kapitolka) Brno je teď už “moje” město.

Dneska jsem byla reklamovat můj ntb. První jsem eště ráno volala na tu jejich infolinku se informovat, jestli to můžu dovézt do Brna, když jsem to kupovala v Praze a navíc to kupoval bratranec a ne já.

Tak bylo mi řečeno, že to můžu vzít na jakoukoliv pobočku Alzy. Tak jsme se doma sbalili, že si uděláme výlet do Brna a jelo se.

V Alze v Brně mi řekli na reklamačním, že mi to vzít nemůžou, protože to bylo koupeno přes IČO. Vole co já vím co je to IČO. Prý si musím něco vyplnit na netu a pak si vytisknou nějaký papír a… dál už jsem ani neposlouchala, protože jsem byla v šoku.

Akorát nemám funkční počítač, tak na čem bych to online asi vyplnila, že. A nemám ani tiskárnu, jakoukoliv. Tak jsem mu to řekla (to o té tiskárně) a týpek prý, jaká je ta závada. Říkám, že se ta fena přehřívá (no dobře, slovo fena jsem úplně nepoužila) a najednou to šlo. Vzal mi ten ntb, podepsala jsem jakýsi papír o reklamaci a bylo to.

Celý den přemýšlím o tom, čím jsem ho přesvědčila a pořád si připadám jak Alča v Říši divů. Chlap mi řekne, že mi ten ntb nevezmou a půl minuty na to to jde…

Alias Den DEBIL

Včera jsem měla opravdu báječný den….

První šok byla moje ztracená spolubydlící

Pak jsem si kráčela do školy a najednou jsem uviděla něco kapnout podel mojí nohy. Byl to ptačí trus. Říkala jsem si, že je to buď na gaťách nebo na botě. Nechtěla jsem ale uprostřed ulice dělat rozruch kvůli pračímu hovnu, tak jsem dělala jakože se nic nestalo a pak jsem se ohlídla, jeslti někdo nejde… nešel… tak jsem si za chůze zkoumala nohavicu a botu. Viděla jsem, že na botě se mi něco divně leskne. Fakt super, protože mi ten den začala rýma a já jsem jak na sviňu měla jen 1 kapesník (papírový). Tak jsem se rozhodla, že si to opucuju ve škole na wc…. Eště chvilku jsem se na to dívala a zjistila jsem, že pták minul! Jo! Dobrá zpráva, ale to, co se “lesklo” na té botě bylo něco úplně jiného. Měla jsem v té botě díru. Moje skejťácké botasky byly díravé.
Takže už vím, proč jsem měla v pondělí celou ponožku mokrou, když jsem jela do Kroměříže…

Přišla jsem do školy na hodinu a další dobrá zpráva…. zjistila jsem, že jsem neudělala test, se kterým jsem počítala, jakože je už splněný…

Takže po škole, jsem si jela do Vaňkovky koupit nové boty (abych nahradila super boty, co se mi rozbily po roce!!!)

A když jsem dojela dom, tak jsem cítila, že budu určitě nemocná. Bolela mě hlava jak střep, v krku drápalo a krááásná rýmička k tomu. V úterý mám 3 zkoušky… To bude opravdu výzva. Jestli se nedám přes víkend dohromady, tak nevím no.

Vidím, že se mi vrací moje “štěstí”. Vracíme se do starých kolejí